7. kapitola
Harry Potter seděl ve svém pokoji a četl si knihu o zvěromázích. Zjistil v ní, že se nemusí přeměňovat jenom na jedno zvíře, ale že by se mohl přeměňovat do několika různých zvířat. Avšak toto by mohl dělat jen někdo, kdo na to má nadání a je mocný kouzelník. Měl tři možnosti. Buď bude jenom jedním zvířetem, nebo by mohl být několika zvířaty a poslední možnost, že si vybere několik zvířat a z každého bude mít jistou část. Tímto se chtěl stát. Přemýšlel, jaká zvířata by měl zvolit. Vybral si hada, testrála, jednorožce a fénixe. To věděl určitě. Přesto mu jedno zvíře chybělo, ale nevěděl jaké. Zamyslel se nad tím. „Mohl by to být Gryfin. A je to znak mého skutečného rodu. – Ne! Můj skutečný rod je Zmijozelův!“ okřikl se v duchu, „Přesto to je rod mého druhého otce…co když to je právě Gryfin? – Dobře! Tak to zkusím,“ ukončil debatu sám se sebou Harry a podíval se, jak by měl postupovat.
„Takže nejdřív se musím naučit měnit do jednotlivých zvířat, které se naučím, až si o nich něco zjistím, a až potom budu moct kombinovat,“ řekl si sám pro sebe.
Hned se dal do vyhledávání v knihách, které tam měl k dispozici.
Po celodenním pátrání po kouzelných tvorech, ve které se chtěl proměňovat, našel to, co hledal. O testrálovi našel to, co už dávno věděl – že ho můžou vidět jenom ti, co někdy viděli smrt. Jednorožec může odrážet kletby. Slzy fénixe jsou léčivé, fénixové jsou nesmrtelní a můžou se přemisťovat. Gryfin má dar vidět blízkou budoucnost. U všech těchto tvorů byl i podrobný popis stavby jejich těla. U hada nebylo nic kromě obrázku svého zástupce. Byl to obrovský had…větší než Naginy nebo Akraš.
Harry spokojeně zaklapl knihu a usmál se. Byl spokojený, že za jeden den našel vše, co potřeboval. „Teď už jenom naučit se přeměňovat.“
Uběhly dva týdny, kdy se Harry učil přeměňování na zvíře. Nejprve se chtěl naučit přeměňovat v hada, což právě dokázal. Teď se zaměřil na těžší část – přeměnit se v Gryfina. To pro něj bylo nejtěžší, neboť Gryfin byl znak jeho nepřátelského rodu. Aspoň teď si to myslel. Právě se znovu pokoušel přeměnit, když ho vyrušilo zaťukání na dveře.
„Dále,“ vyzval osobu, která ho právě vyrušila ze soustředění, nevrle. Vstoupil nějaký skřítek.
„Pán vám vzkazuje, že se máte dostavit do Velké síně, pane,“ zapištěl skřítek, uklonil se a zmizel.
Harry nic neřekl, vstal, přešel ke dveřím, které byly stále otevřené, a vyšel na chodbu. Vydal se dlouhou chodbou do Velké síně. Před vchodem mu otevřeli dveře strážní a uklonili se mu. Lord Voldemort seděl na svém trůně, a tak si Harry sedl na svůj trůn hned vedle něho.
„Volal si mě, otče?“ otázal se Harry místo pozdravu.
„Ano. Chtěl jsem jen vědět, jestli by ses nechtěl zúčastnit jedné menší bitvy na Příčné ulici?“
Harry snad poprvé za celou dobu, co byl tady, zaváhal. Nakonec však přikývl: „Ano, jistě.“
Voldemort se usmál a přivolal Smrtijedy. Ti se tam po chvíli objevili a před tím než se přemístili na Příčnou ulici, jim Voldemort rozdal instrukce, kam mají jít a co dělat. Potom chvilce se přemístil i Harry s Voldemortem. Nejdříve se objevili v menší nepoužívané uličce, z které se vydali na místo, kde se bojovalo. Než tam dorazili, Harry si na hlavu dal kápi, aby mu neviděli do obličeje. Přeci jen si chtěl trošku zabojovat a to by nemohl, kdyby věděli, kdo je. Smrtijedi bojovali s členy Řádu. Obchody byly vypálené, na zemi leželo několik mrtvých nebo alespoň zraněných kouzelníků. Harry se zapojil do bitvy s několika členy Řádu, zatímco Voldemort se pustil do bitvy s Brumbálem.
***
Ron s Hermionou, Lupinem, Moodym, panem a paní Weasleyovými seděli v kuchyni na Grimmauldově náměstí 12, když se tam najednou přemístil Snape ve svém smrtijedském plášti.
„Rychle! Zavolejte Brumbála.“
„Co se stalo?“ zeptal se Lupin, zatímco Moody šel ke krbu zavolat Brumbála.
„To řeknu, až tady bude Brumbál,“ zavrčel Snape.
Lupin se tedy dál nevyptával. Po pěti minutách se do kuchyně přemístil Brumbál.
„Co se děje?“
„Pán zla útočí na Příčnou ulici. Bude tam on i Potter,“ oznámil Snape a hned na to se přemístil zpět.
Brumbál na nic nečekal a zavolal pár členů Řádu. Ihned jim řekl, co mají dělat a oni se přemístili do boje. Potom se Brumbál otočil na Rona s Hermionou, kteří stáli u sebe. Věděli, že teď to bude na nich.
„Hodně štěstí,“ popřál Brumbál, načež jim podal přenášedlo a přemístil se na Příčnou ulici.
Jejich matka je ještě objala a zašeptala: „Dejte na sebe pozor.“
Chytli se přenášedla, které je přeneslo na Příčnou ulici, kde probíhala bitva. Viděli Brumbála, jak bojuje s několika Smrtijedy najednou. Každý člen Řádu bojoval s jedním Smrtijedem. Pan Weasely se zapojil do bitvy a Hermiona s Ronem se začali rozhlížet po Harrym, protože jeho ani Voldemorta zatím nikde neviděli. Žádný Smrtijed si jich zatím nevšiml, a tak pokračovali, až narazili na jednu menší uličku, odkud vyšel zvuk z přemístění. Ukryli se, aby nebyli moc vidět, kdyby z té uličky vyšel Voldemort. Věděli, že by neměli šanci. Dobře udělali. Z uličky vyšel Voldemort a po jeho boku viděli Harryho. Měli dost problém sedět skrytí, aby je Voldemort neviděl, když viděli svého přítele, jak jde po boku Voldemorta. Ron už chtěl vyběhnout, a kdyby ho Hermiona nezastavila, asi už by ho Voldemort zabil. Naštěstí si toho malého hluku Voldemort ani Harry nevšimli a dál pokračovali na místo, kde se bojovalo. Když zašli za roh, Ron vstal a Hermiona ho následovala. Pomalým krokem se vydali za Harrym. Když vyšli z rohu, kde zmizel Harry s Voldemortem, byla samá mlha, kterou způsobily kouzla. Přesto se dokázali zorientovat.
***
Harry ty členy Řádu, se kterými bojoval, přemohl rychle a potom už jenom sledoval boj, který byl přímo před ním. Viděl svého otce, jak bojuje s Brumbálem. Občas se zapojil do bitvy, když se nějaký člen dostal do jeho blízkosti, ale víc se nezapojoval. Měl takový divný pocit, že se něco stane.
Najednou se před ním objevili Ron s Hermionou.
„Ahoj Harry!“ pozdravila ho nejistě Hermiona. Ron jen kývnul na pozdrav, protože nevěděl, co by měl říct.
Harry nic neodpověděl, jen se na ni pohrdavě podíval. Nevěděl, proč by se měl zahazovat s mudlovskou šmejdkou. Už chtěl vyřknout kouzlo, které by ji způsobilo bolest, ale něco mu v tom zabránilo. Nemohl…nechtěl ji zranit.
***
Uviděli postavu, která stála dál od boje, který jen sledovala, ale nezapojovala se. Přišli k té postavě blíž. Poznali ji. Byl to Harry. I když měl přes sebe kápi, poznali ho.
„Ahoj Harry!“ oslovila ho Hermiona a Ron kývnul na pozdrav.
Hermiona viděla, jak Harry zvedá hůlku, aby na ni použil nějaké zaklínadlo. Dostala strach, že nedostanou šanci si s ním pořádně promluvit. Hned nato však dal hůlku zpět do své původní polohy. Oddechla si. Stejně jako Ron.
***
„Co tady chcete?“ zeptal se zostra Harry.
„Promluvit si,“ odpověděl Ron.
„Proč bych se s vámi měl bavit?“ zeptal Harry pohrdavě.
Ron se zarazil, nevěděl jak pokračovat. Než sem přišel, věděl, co by Harrymu mohl říct, aby ho přesvědčil, ale když ta chvíle nastala, nevěděl, jak to povědět. Proto pokračovala Hermiona: „Harry, copak si všechno, co jsem spolu prožili, už zapomněl?“ nečekala na odpověď a pokračovala, „nemůžeš na to jen tak zapomenout. Proto si nám ani nemohl ublížit. Musíš se postavit tomu prstenu. Ty to dokážeš. Vím to. Stačí jen chtít.“
Harry se celou dobu díval přímo na Hermionu, ale potom sklopil pohled. Nevěděl, co říct. Věděl, že toho spolu hodně zažili a že se na ně mohl vždycky spolehnout. I když k nim cítil víc než přátelské pouto, nechtěl se vzdát svého otce ani ničeho jiného. Za žádnou cenu. Teď je prostě někdo jiný. Znovu zvedl hlavu, aby se mohl podívat přímo na Hermionu. V jeho pohledu sice nebylo už tolik pohrdání a nenávisti, jako když ho viděli ze začátku, přesto tam zůstaly.
„Jo. Byli jsme přátelé celých pět let. Zažili jsme spolu spoustu dobrodružství. Nikdy ses nevzdával. Proč bys to dělal teď? Tak s tím sakra bojuj!“ začal nejistě, ale postupně začínal jeho hlas nabývat na síle, až skoro křičel. Naštěstí se zarazil včas, neboť si uvědomil, že kousek od nich je Voldemort.
Harry si uvědomoval, že ho k nim něco váže, ale na druhou stranu ho vázalo něco i k Voldemortovi. „Mají pravdu. Nikdy sem se nevzdal, proč bych to dělal teď. Dyť to nejsem já. Já nejsem jako Voldemot. – Ne! Už vždycky budu jako můj otec a nikdo a nic to nemůže změnit! – Ale nemůžu přece jen tak zahodit těch pět let. – A proč bys nemohl? Začal si znova od začátku. A přiznej si to, že je to tak lepší. – A proč by to mělo být lepší? Zabíjení a mučení nevinných lidí. Co je na tom lepšího? – Vzpomeň si na svá školní léta, kdy si každý rok musel trpět. Potom ztráta Siriuse… - Ale za to mohl právě Voldemort. – To nepopírám, ale teď, když jsi na Voldemortově straně, tě nemusí nic takového trápit. Si šťastný. Stačí jen mě nechat, abych dál ovládal tvou duši. – Dobře. Je pravda, že mě na téhle straně nic netrápí, ale přesto. Ti lidé si to nezaslouží. Nezaslouží si, aby byli zabíjeni jen tak pro zábavu. – Ještě se jich zastávej. Dyť si to nezaslouží. Co kdy udělali pro tebe? Nic. Tak se jich nezastávej. – Máš pravdu. Nikdy pro mě nic neudělali. Brumbál mě dal k těm mudlům, kteří mě nenávidí. I kouzelníci mnou minulý rok opovrhovali, protože věřili těm kecům z Věštce. Teď budou platit za své činy. – Takže souhlasíš se mnou? – Ano, ale Ronovi a Hermioně se nic nesmí stát dobře? - Dobře.“
Hermiona s Ronem ho pozorně sledovali. Nevěděli, co se děje. Jen doufali, že bude stačit to, co právě řekli, protože je momentálně nenapadalo nic, co by ještě mohli říct. Nedokázali odhadnout na co právě myslí, neboť se tvářil bezvýrazně. Potom se jim podíval přímo do očí.
„Ne,“ byla jeho prostá odpověď.
„Harry…“ začal Hermiona zoufale, ale byla vyrušena hlasitější odpovědí: „Ne!“
Ron se vystrašeně podíval na Voldemorta doufajíc, že nic neslyšel. Ten to však slyšel, neboť se podíval přímo jejich směrem.
***
Členové Řádu si vedli dobře. Zatím měli jen pár pohmožděnin. Ale Smrtijedi měli přesilu. Nevěděli, jak dlouho ještě budou moct bojovat. Proti jednomu členu bojovali dva Smrtijedi.
Potom zaslechli, jak někdo vykřikl: „Ne.“
Ten hlas poznali. Alespoň ti, co ho znali. I Smrtijedi se zastavili. Všichni se otočili za hlasem. Tato přestávka však dlouho netrvala, protože Voldemort dal Smrtijedům pokyny. Ti je začali ihned plnit, takže měl Voldemort volnou cestu k Harrymu.
***
„Máme problém,“ šeptl Ron Hermioně a ukázal na Voldemorta. Podívala se tím směrem a viděla, jak Voldemort postupuje směrem k nim. Brumbál měl teď dost práce se Smrtijedy, kteří mu zatarasili cestu k nim, takže jim nemohl nijak pomoct. Členové Řádu jim také nemohli pomoct. Museli se spolehnout na sebe. Podívali se na Harryho, který se usmíval. Mezitím už Voldemort došel až k nim a Harry se postavil po jeho pravici. Hermiona se začaly klepat kolena, jaký měla strach, a Ron na tom nebyl o moc lépe.
„Co se tady dělo?“ zeptal se přímo.
Ron ani Hermiona nebyli schopni promluvit, a tak odpověděl Harry: „Snažili se mě dostat zpět na jejich stranu.“
Voldemort se na ně pohrdavě podíval a ušklíbl se. Potom řekl: „Chtělo by to nějaké ponaučení, které by vás naučilo, co se dělá, když někdo ohrožuje mého syna.“
Nebezpečně se mu zablýsklo v očích. Oba studenti se na sebe vystrašeně podívali.
„Crucio!“ vyřkl zaklínadlo s hůlkou namířenou na Rona. Toho zasáhla kletba v plné síle a začal křičet a zmítat se v bolestech na zemi.
„Ne!“ vykřikla Hermiona, ale nebylo to nic platné.
Když kletba pominula, Ron těžce oddechoval a Hermiona se k němu sehnula, aby mu pomohla na nohy. Voldemort se zasmál. Harry se tvářil bezvýrazně, i když v něm všechno vřelo, aby mu pomohl. Voldemort se chladně zasmál.
„To by mohlo prozatím stačit, co myslíš Harry?“
„Ano, otče,“ souhlasil Harry ale z jiného důvodu než Voldemort.
Voldemort potom s úsměvem prohlásil: „Myslím, že bych si na nich mohl spravovat náladu. Vezmeme je s sebou.“
Harry sebou při těchto slovech trhnul. Naštěstí si toho Voldemort nevšiml. Ron s Hermionou se nejprve podívali na Voldemorta a potom na Harryho. Viděl v jejich očích zděšení. Ani se jim nedivil. Chtěl jim pomoct. Slíbil to přeci své druhé části, a i když má rád zabíjení a mučení, drží své slovo. Nevěděl ale, jak jim pomoct. Rozhodl se, že zatím to nechá, ale až bude mít vhodnou příležitost, tak jim pomůže se z hradu dostat pryč.
Brumbál se mezitím pomalu propracovával až k nim. Byl však příliš pomalý. Voldemort chytnul Rona a Hermionu a než se s nimi přemístil do svého hradu, řekl Harrymu:
„Postarej se o to, aby všichni Smrtijedi ihned odešli do hradu.“
Harry tam chvíli stál. Všiml si Brumbála, který se k němu stále blížil, ale nemohl se zbavit Smrtijedů, kteří se na něho lepili. Byli to ti nejvěrnější. Harry se ušklíbl a přiblížil se, aby všem Smrtijedům oznámil, že tato bitva skončila.
„Pán zla vám vzkazuje, že se máte přemístit zpět.“
Všichni si oddychli. Byl to náročný boj, který byl velmi vyrovnaný. Avšak členové Řádu a hlavně Brumbál se nechtěli vzdát. Než ale stačili zakročit, všichni Smrtijedi se stačili přemístit. Harry se tam na chvilku zdržel.
„Už to nedělejte,“ oznámil jim stroze.
„Co?“ nechápal Brumbál.
„Nepokoušejte se mě získat zpátky,“ odvětil Harry klidně.
„Dyť si náš přítel, proč bychom se o to neměli pokoušet?“ zeptal se Lupin a ostatní přikývli.
„Vy to nechápete. Takhle to je lepší…“ jeho odpověď však přerušil Remus.
„A v čem to je lepší? Že se z tebe stal nástupce Voldemorta?“ vyletěl na něho.
Harry se na něho pohrdavě podíval. „Ne,“ odvětil, „ale když mě ovládala má Nebelvírská část, strašně mě sužoval pocit viny ze Siriovi smrti. Každou noc se mi zdál sen o Oddělení záhad, každou. Byl to nesnesitelný pocit. Neměl sem důvod žít. Teď na to alespoň nemusím myslet.“
„Takže…“
„Takže se ani z části nechci vrátit,“ dokončil Harry.
„Tomu máme věřit? Dyť si někdo jiný,“ zeptal se Moody.
„Chci, abyste věděli, že ten váš postup byl účinný a málem se vám i podařil, ale protože i v kousíčku Nebevírské části chci být na straně zla, tak se to nepodařilo...Už musím jít. Temný pán na mě čeká.“
„Počkej, kde je Ron a Hermiona?“ zeptal se pan Weasley, který nikde svého syna neviděl.
Harry se zachmuřil a odpověděl: „Jsou uvězněni Temným pánem.“
„A to říkáš jen tak? Co budeme dělat?“ vyjekl pan Weasley.
„Pokusím se je odtamtud dostat,“ odpověděl Harry odměřeně, než Brumbál stačil něco říct.
„Proč bys to dělal?“ nedůvěřivě se zeptal Lupin.
„Protože jsem to slíbil mé druhé části,“ odpověděl jednoduše.
Ostatní se dál nevyptávali. Harry nechtěl, aby ho sledovali, tak se otočil k odchodu a pomalým krokem se vydal do uličky, kde se předtím objevil. Ostatní jej chtěli zastavit, aby nezmizel, a tak na něho Moody použil poutací kouzlo. Harry se mu však vyhnul a těsně předtím než se přemístil, řekl: „Nesledujte mě. Příště až se potkáme, budu bojovat proti vám. Až bude vhodná chvíle, přivedu Rona a Hermionu na Grimmauldovo náměstí.“
Hned potom se přemístil do hradu Temného pána.
???
( ???, 24. 7. 2007 21:23)