Jdi na obsah Jdi na menu
 


Referáty

Potřebuješ referát, pokud ano tak jsi tady správně!

____________________________________________________________________________

Božena Němcová

Zakladatelka novodobé české prózy, autorka venkovských povídek a pohádkových sbírek.

Dívčím jménem Barbora Panklová. Narodila se pravděpodobně 4.2.1820 (přesné datum je zahaleno tajemstvím) ve Vídni jako dcera kočího Johanna Pankla a české služky Terezie Novotné. Oba její rodiče byli poté zaměstnáni u vévodkyně Zaháňské (majitelka náchodského panství). Své dětství prožila Božena Němcová v Ratibořicích u České Skalice, vzdělání se jí dostalo minimální. Boženu Němcovou v mládí velmi ovlivnila její babička Magdaléna Novotná. V roce 1837 byla na přání matky provdána za o patnáct let staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce. Manželství šťastné nebylo, i přesto měli spolu čtyři děti. Manžel byl služebně překládán, tak se rodina často stěhovala. V Praze, v letech 1842 - 1845, se Němcová dostala do společnosti vlastenecké inteligence a seznámila se s předními českými spisovateli. Tato léta jsou dobou jejího velkého duševního a vzdělanostního vývoje. Na Chodsku (1845-48) přišla do styku s lidovým světem a tradicemi. Venkovský lid si ji velmi oblíbil. Když byl manžel přeložen do Uher, odstěhovala se Němcová do Prahy. Tím vyřešila nesoulad v manželství, ale s dětmi žila v bídě. V roce 1853 zemřel její nejstarší syn Hynek, tato událost měla velký vliv na její chatrné zdraví. V roce 1861 odešla do Litomyšle redigovat své spisy, ale to se jí už nepovedlo. Koncem listopadu ji z Litomyšle do Prahy odvezl její manžel. Vánoce strávila se svými dětmi. 20. ledna dostala Němcová autorské exempláře prvního sešitu Babičky. Rozplakala se, byly vytištěny na tom nejlacinějším papíře se spoustou chyb. Zemřela v Praze 21.1.1862.
Zprávu o její smrti otiskly všechny české i německé noviny, smutečního průvodu se 24.1.1862 zúčastnilo tisíce lidí. Je pochována na vyšehradském hřbitově.

Do literatury vstoupila Božena Němcová básněmi Slavné ráno a Ženám českým. Vyprávěčský talent uplatnila hned v prvním prozaickém díle Národní báchorky a pověsti (1845-47) - kniha lidové prozaické slovesnosti, pohádky, legendy a pověsti. V lidových pohádkách Božena Němcová zvýraznila absolutní spravedlnost, jednoznačně dává zvítězit lásce a dobru. Lidovou pohádkou se Němcová zabývala i později - Slovenské pohádky a pověsti (1857-8).
Publicistickou činnost zahájila Němcová r. 1845 v Květech, seriálem Obrazy z okolí domažlického, dále přispívala články z Chodska.
Povídkové dílo Němcové vznikalo až v posledních desíti letech jejího života. Je autorkou povídek: Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Chudí lidé, Pan učitel, Chýše pod horami, Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice.
Vrcholným dílem je povídka Babička (1855), Božena Němcová ji psala v době svého největšího tvůrčího vzepětí, které následovalo po těžkém duševním otřesu způsobeném smrtí nejstaršího syna Hynka.
Na rozdíl od K.J.Erbena nešlo Němcové o zachycení původní podoby pohádkových motivů, Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky.
_________________________________________________________________________

Jan Neruda

Jan Neruda

Vůdčí představitel literárního hnutí družiny májové, průkopník kritického realismu, publicista, prozaik a básník.

Narodil se v Praze na Malé Straně 9.7.1834. Na Malé Straně chodil do školy, zpočátku německé, později na Akademické gymnázium, jehož ředitelem byl tehdy Václav Klicpera. Po maturitě začal studovat na právnické fakultě, studia však z finančních důvodů nedokončil. Velmi často cestoval, navštívil Paříž, Balkán, Orient, Itálii a Německo. Stal se žurnalistou, nejprve psal pro německý časopis, později pracoval jako fejetonista v deníku Čas, poté v Hlase a od roku 1865 v Národních listech. Jan Neruda se aktivně podílel na politickém ruchu, podílel se na formování demokratického křídla mladočeské strany. Jan Neruda byl nejaktivnějším členem literární skupiny, která připravila almanach Máj. Stal se hlavním mluvčím májovců v polemikách s představiteli konzervativního pojetí české literatury. Proti nim vydal roku 1858 anonymně veršovanou satiru "U nás" a časopise Obrazy života a Rodinná kronika uveřejnil několik studií. V roce 1865 založil a do roku 1866 redigoval s V. Hálkem Květy. Zemřel 22.8.1891 v Praze.
Celá Nerudova tvorba vychází z konkrétních životních a společenské reality, promítá se do ní Nerudovo mládí, život na Malé Straně, Nerudovy lásky.
Nejrozsáhlejší částí jeho tvorby je spjata s novinářskou činností, napsal více než 2000 fejetonů. Sám Neruda se pokusil svoje fejetony roztřídit podle žánrů do pětisvazkového výboru Fejetony (dva svazky nazvané Studie, krátké a kratší, svazek Žerty hravé a dravé a dva svazky cestopisných črt Menší cesty a Obrazy z ciziny). Pro rozvoj žurnalistických forem prózy mají velký význam především sociální stude prvního svazku Studií, krátkých a kratších. Velmi vzácné jsou i fejetony z roku 1863 Pařížské obrázky.
První dvě povídky uveřejnil v knize Arabesky (1864), ve druhé vydání Neruda počet arabesek rozmnožil a připojil druhý díl Různí lidé (1871). Pražské obrázky zachycují život chudých,nejznámější povídkou jsou
Trhani. Život v Praze na Malé Straně zachycují Povídky malostranské (1878).
Nerudova dramatická tvorba je jen malou epizodou v jeho celkové tvorbě. Kromě několika veseloher zahrnuje i pokus o tragédii Francesca di Rimini (1860).
Nejvýznamnější je jeho poezie. První Nerudovou sbírkou je Hřbitovní kvítí (1858) - sbírka je pesimistická, verše vyjadřují smutek, ironii, hořkost. Častými motivy je smrt, neradostné mládí, ztracené ideály. Následovali tři sbírky Knihy veršů (1868) - Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených, Kniha veršů časových a příležitostních.
Druhé období své básnické tvory zahájil Jan Neruda sbírkou Písně kosmické (1878) a Balady a romance (1883), kde se autor snažil využít lidové tradice a mýtů. Sbírka Prosté motivy (1883) je sbírkou intimní lyriky. Vedle těchto sbírek připravoval Neruda ještě dvě sbírky, které ale nevyšly knižně za jeho života. Zpěvy páteční (1896 v uspořádání J.Vrchlického) obsahují vlasteneckou lyriku.
JAN NERUDA (1834 - 1891)

Český básník, prozaik, novinář, fejetonista, divadelník, literární a výtvarný kritik, hlavní představitel generace Májovců- skupiny spisovatelů hlásících se k odkazu K.H.Máchy a jeho revolučnímu romantismu.Reagovali na současné společenské problémy a sociální otázky,a chtěli pozvednout českou literaturu na evropskou úroveń .Nerudův význam pro českou žurnalistiku a celou literaturu je velký.

Narodil se 9. července 1834 v Praze,v domě" U Dvou slunců" v ulici Ostruhová -dnes Nerudova, v rodině vysloužilého vojáka a matky Barbory, která pomáhala zlepšit finanční situaci rodiny posluhováním. Dětství prožil v uličkách Malé Strany, jejichž atmosféru skvěle vystihl v Malostranských povídkách..

V roce 1845 začal studovat na německém gymnáziu na Malé Straně, odkud na radu třídního profesora přestoupil v roce 1850 na české gymnázium, v té době řízeném Václavem Klimentem Klicperou, a tím se ocitl v literárních spolcích organizovaných jeho spolužákem Hálkem. Po maturitě v roce 1853 vstoupil na právnickou fakultu. Studia na přání otce přerušil a nastoupil jako účetní ve vojenském úřadě; tam se mu však nelíbilo, i práva ho nebavila, a tak se věnoval po tři roky studiu na filozofické fakultě. V té době přispíval do redakce časopisu Tagesbote aus Böhmen, kde setrval až do října 1858.

Ale již v prosinci 1857 vyšla jeho první básnická sbírka - Hřbitovní kvítí, která obsahuje 52 básní. Sbírka však byla přijata chladně, přestože byla plná citu a nevšedních myšlenek. Po neúspěchu se Neruda na dlouhou dobu odmlčel.,soustředil se na svoje novinářské aktivity.

V roce 1861 vstoupil do redakce novin Čas, o rok později začal publikovat i v časopise Hlas, a poté se stal redaktorem Národních listů. V Národních listech setrval více než dvacet pět let (až do své smrti).Za svůj život napsal více než 2000 fejetonů (nejznámější je "Kam s ním ?"). Pod své články umísťoval jako značku rovnostranný trojúhelník. Fejetony psal pravidelně, a tak značně přispěl k popularizaci Národních listů. V 60. letech založil s přítelem Hálkem týdeník Květy, v 70. letech pak časopis Lumír, ale ani v jednom z časopisů nedosáhl takového věhlasu, jako v Národních listech. Spolu s Hálkem také vydal almanach Máj.

V roce 1867 vydal dlouho připravovanou Knihu veršů s vlastní předmluvou, ve které hodnotil své dosavadní dílo.Tato sbírka byla přijata velmi příznivě, a tak roku 1873 vyšlo její nové vydání.. Vysoký honorář použil Neruda na cesty - navštívil například Uhry, Srbsko, Rumunsko, Turecko, Jeruzalém a Káhiru.,a své zážitky sepsal v Obrazech z ciziny a do svých fejetonů v Národních listech.

Roku 1878 vydal skvělé Malostranské povídky a také Písně kosmické, kterými zaujal celou literární veřejnost tak, že kniha byla za čtrnáct dní vyprodána a musela být znovu vydána.
Od roku 1879, kdy byl Neruda postižen těžkou tělesnou chorobou (zánětem žil), přestal psát divadelní a literární kritiky a soustředil se pouze na přípravu otevření Národního divadla a na své velké dílo Balady a romance .

V roce 1888 Neruda nešťastně upadl a byl upoután dlouhou dobu na lůžku. Ven vycházel málokdy. Zemřel 22. srpna 1891 v Praze.
Jan Neruda
(9. 7. 1834- 22. 8. 1891)
Život:
Narodil se na Malé Straně v domě U Dvou slunců otci Antonínovi, jenž byl prodavačem a vojenským vysloužilcem a matce Barboře, která posluhovala, aby pomohla uživit rodinu. Vyrůstal tak za chudých poměrů a měl i v dospělosti dostatek uznání pro chudé lidi.
Své vzdělání začal na německém malostranském gymnáziu, mimo něj však navštěvoval ještě přednášky Jana Koubka v Klementinu, aby se zdokonalil v češtině. Jeho znalost německého jazyka mu později umožnila jak působení v opozičních německých novinách, tak možnost proniknout do pokrokového odkazu německé literatury. Pro další Nerudův vývoj bylo rozhodující jeho setkání s revolucí v roce 1848., která na tehdy čtrnáctiletého mladíka udělala nezapomenutelný dojem, když mu prohloubila vlastenecké cítění i jeho ideály lidské svobody a rovnosti.
V roce 1850. přechází mladý Jeník z německých škol na Akademické gymnázium, jehož ředitelem byl tehdy Václav Klicpera, a pro které byla příznačná velká vlastenecká a kulturní aktivita. Právě zde se také setkal s Vítězslavem Hálkem. Jeho rozhodnutí stát se literárně aktivním posílila také setkání s řadou vlastenců (mj. K.J. Erbenen, či B. Němcovou). Všechna setkání se uskutečňovala v domě Františka Holiny otce dcery Anny, tehdejší Nerudovy lásky. Po ukončení gymnázia pokračoval ve studiu filozofie a práv, které však za svízelné finanční situace nedokončil.
Po krátkých pracovních zkušenostech se koncem padesátých let stal profesionálním žurnalistou, když přípravné novinářské období prodělal v německých liberálních listech sbíráním drobných zpráv a zajímavostí. Prošel několika časopisy (Čas, Hlas), natrvalo však působil od r. 1865 v redakci Národních listů. V té době se pokusil napsat také několik divadelních her, leč bez většího ohlasu, a tak se Neruda zřekl pozdější divadelní tvorby.
Nerudovo literární postavení se v šedesátých letech pevně ukotvilo, když vydal svou první sbírku povídek a cestopisných fejetonů. A protože ve všech jeho dílech vystupovala cílevědomost uměleckých záměrů a jasné společenské stanovisko, byl oficiálními kruhy úmyslně přehlížen, jeho tvorba byla nedoceněna a jeho političtí rivalové se ho snažili izolovat.
To se jim naštěstí nepodařilo, a tak Neruda až do konce svého života vydával fejetony označené symbolem rovnoramenného trojúhelníka, každodenně sledoval program Prozatímního divadla a stal se zářným příkladem novinářské poctivosti, píle, básnické čistoty a ryzího charakteru.
_________________________________________________________________________
 
Eric Knight - Lassie se vrací

Eric Knight


  • 10. 4. 1897 - 13. 1. 1943
  • Narodil se v Anglii.Už jako chlapec poznal dřinu v továrně, v patnácti letech odešel se svou matkou do USA. Jako americký občan se zúčasnil obou světových válek. Na počátku druhé se do rukou čtenářů poprvé dostal dnes už legendární příběh o věrné a statečné psici - Lassie.

Lassie se vrací - Lassie come home

  • Prostý příběh o psí věrnosti, překonávající až neuvěřitelné překážky, se jak v podobě knižní, tak i filmové proslavil téměř na celém světě. Další a další vydání jenom svědčí o jeho stálé oblibě. Důvody jsou zcela prosté. Autor psům totiž znamenitě rozuměl, ať už jde o jejich přirozené pudy či vztah ke člověku, a přitom jim nepřisuzuje výhradně lidské vlastnosti.
  • Čistokrevná kolie, kterou v době nouze musela rodina yorkshirského horníka prodat, se při svém návratu domů chová jako opravdu to, čím je - krásný ušlechtilý pes, nejvěrnější přítel člověka. Strastiplná odysea napříč zemí ji přivádí do situací, s nimiž se jako domácí, s láskou chované zvíře dosud nemohla setkat - najednou je nucena obstarávat si sama potravu, bránit se proti nepřátelům, snášet zimu, hlad, zranění - přičemž často jen o vlásek unikne jisté smrti. Lassiin příběh je o to přesvědčivější - a čtenář chtě nechtě pocítí ke statečnému psovi vřelý obdiv.

________________________________________________________________________

 

Karel Hynek Mácha

(16.11.1810 v Praze na Malé Straně - 6.11.1836)

Karel Hynek Mácha

Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810 na Malé Straně.Jeho otec, Antonín Mácha (1769 - 1834), se vyučil mlynářskému řemeslu, sloužil na vojně, jako mlynářský tovaryš přišel do Prahy a tam se oženil. V době synova narození pracoval ve mlýně, později, roku 1826, si zřídil krupařský krám, protože vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už nemohl vykonávat dřívější, fyzicky náročné, řemeslo. Tou dobou Máchova rodina bydlela na Dobytčím trhu, ve velice skromných podmínkách.

Máchova matka, Marie Anna Máchová (1781 - 1840), rozená Kirchnerová, pocházela z rodu pražských hudebníků. Karel Hynek Mácha byl pokřtěn jménem Ignác. Jméno si ale podle tehdejšího obrozeneckého zvyku změnil do české podoby a přidal si druhé jméno Karel. Dětství prožil v různých bytech ve svatopetrské čtvrti, nakonec v Benediktýnské ulici blízko čtvrti Na Františku, dějiště jeho Márinky. Studoval triviální školu u sv. Petra, hlavní školu u piaristů a jako čtrnáctiletý pak piaristické gymnázium v ulici Na Příkopě. V letech 1830 - 1832 studoval filozofii a později práva. Po studiích, hnán i hmotnými problémy a nutností zabezpečit budoucí rodinu, si našel práci v Litoměřicích, jako koncipient v kanceláři právníka Josefa Filipa Durase. Kromě práce v advokátní kanceláři se věnoval ochotnickému divadlu. Hrál ve Stavovském a Kajetánském divadle, tam se také seznámil se svou životní láskou - Eleonorou Šomkovou (1817 - 1891) Eleonora Šomková byla dcerou vyučeného knihaře.

Mácha

Své nejznámější dílo, Máj, napsal v době, kdy mu bylo pětadvacet let. V té době právě dokončil studium práv, byl sečtělý a vzdělaný. Zajímal se například o tvorbu Byrona, Scotta, Shakespeara i polských romantických básníků. Velice rád cestoval, především pěšky. Jako student, syn řemeslníka, byl poměrně chudý. Vypravil se tedy pěšky až do Itálie, především ale rád putoval po českých hradech a horách. Rád na svých cestách kreslil a psal si deníky. Zajímal se i o českou historii. To, co na cestách poznal, co se dočetl nebo slyšel, se pak odráželo v jeho dílech. Tak horská krajina Krkonoš tvoří rámec i atmosféru jeho Pouti krkonošské, v Máji popisuje lesy a jezero, Večer na Bezdězu je plný obrazů krajiny.

Pro Máchu typickým útvarem je tedy lyrizovaná próza. Po vydání Máje nastoupil místo v kanceláři advokáta Durase. Chystal se k svatbě s Eleonorou Šomkovou, která se v říjnu stala matkou jeho syna. Dvacátého třetího října roku 1836 byl Mácha, ačkoliv se necítil dobře (podle jeho dopisu rodičům), na Radobýlu. Večer pomáhal hasit požár. Roku 1836, v noci z pátého na šestého listopadu pak Mácha zemřel.

radobýl

Dlouho se přijímalo tvrzení, že to bylo následkem nachlazení a zápalu plic, podle rozboru existujících údajů se ale potvrdilo, že zemřel na choleru. Byl pohřben osmého listopadu v Litoměřicích, v den, kdy se měl v Praze v kostele sv. Štěpána oženit. Před záborem Litoměřic v roce 1938 pak byly jeho pozůstatky převezeny do Prahy a sedmého května 1939 slavnostně pohřbeny na Vyšehradě.

Hazmburk

Mácha začal psát německy, brzo ale přešel do češtiny a všechna svá významnější díla už napsal česky. Jeho první česká báseň, Svatý Ivan, byla otištěna v roce 1831 ve Večerním vyražení. I další díla, která stihl vydat, publikoval v časopisech, nejčastěji v Tylových Květech.

Máj byl jeho jedinou vydanou knihou. Pracoval na něm od podzimu 1835 do jara následujícího roku. Rukopis šťastně prošel cenzurou (což se nepodařilo próze Cikáni, kterou dokončil dříve a která tak zůstala v rukopise). Třiadvacátého dubna roku 1936 pak Máj vyšel. Mácha jej musel vydat vlastním nákladem. Nebyl totiž svými současníky přijat, jeho tvorba se obrozencům zdála příliš pesimistická a subjektivní. Karel Hynek Mácha tvořil asi pět let.

české středohoří

Literaturu bral jako prostředek sebevyslovení, nenechal se proto svázat do té doby závazným vlasteneckým optimismem. Velká část jeho děl ale zůstala nedokončená.Chystal se napsat čtyřdílný historický román Kat, stihl ale napsat jen první část: Křivoklát. Z plánovaného povídkového souboru Obrazy ze života mého dokončil jenom dvě povídy - Večer na Bezdězu a Márinka. I jeho další plánovaná próza zůstala jen v náčrtcích: Bratři, Boleslav, Bratrovrah.

Ačkoliv jeho součastníci většinou neocenili jeho práci (jako J. S. Toníček), nebo ocenili jen uměleckost jeho práce a odmítli subjektivitu jeho díla, stal se Karel Hynek Mácha inspirací a vzorem pro několik příštích generací.

Mácha byl zvláštní člověk, a jako takový dělal zvláštní věci. Můžeme na něj pohlížet jako na pěvce lásky a apoštola moderní české milostné poezie, ale také jako na egocentrika a agresivního jedince. Podívejme se tedy blíže na jeho život a vztah k ostatním lidem.

S výjimkou posledního osudového roku vlastně nebyl Máchův život nikterak pozoruhodný. Byl synem robustního mlynářského chasníka (nevýmluvný ale vzdělaný), jeho matka pocházela z muzikantské rodiny Kirchnerů a byla o dvanáct let mladší než její manžel, kterému bylo v době Máchova narození přes čtyřicet let. Otec chtěl, aby se jako on stal mlynářským chasníkem. Ale i přes otcovy protesty nastoupil na školu. Karel Hynek vystudoval piaristické gymnázium na dnešních Příkopech, tehdy Starých alejích. Studentem byl průměrným a rád četl knihy. Projevil smysl pro matematiku a exaktnost, tedy k přesnému myšlení a vyjadřování, to vše mu bude obohacovat jeho fantazii a básnivost. První jazyk, který dokonale Mácha ovládl byla němčina (studia byla německá), ve které napsal první básně. Pak absolvoval dvouletý filozofický kurz, osvojoval si literární formu češtiny (např. ochotničením v Tylově Kajetánském divadle na Malé Straně, stykem s kroužkem pražských vlastenců a básnickými pokusy).

Máj psal Mácha ještě jako student právnické fakulty, nutno však podotknout, že to bylo dílo nevídaného charakteru ve srovnání s ostatní básnickou literaturou. Sám autor si uvědomoval svojí genialitu a jedinečnost, postupně se však propadal do sebeobdivné izolace. Nebyl schopný přizpůsobit své vysoké ideály a mladistvé iluze světu. Čím dál víc reálnému životu spílal, tím víc útočiště nacházel v poezii. Kdo ví, kdyby Mácha nevnímal svůj spor se světem tak vyostřeně, skvost Máj by buď nevznikl, nebo by se dnes už dávno nečetl...

Labe

Mácha vystřídal několik lásek, než potkal Lori Šomkovou v Tylově divadelním kroužku jako začínající ochotnici. Prostinké, drobné sedmnáctileté děvče. Karel Hynek si Lori vykreslil jako vzdělanou intelektuálku, která jediná mu rozumí. Sabina tuto situaci vystihl slovy: "On hledal ideály v podobách ženských, a nalézal jen ženské v podobách ideálních." Současně však v jejím objetí objevil vlastní dosud skryté, dřímající sklony. Dělalo mu dobře, když mohl Lori citově vydírat, neustále se s ní rozcházel a vzápětí zas vášnivě shledával, dokonce pociťoval jistou slast, když ji viděl plakat, když ji při styku slyšel křičet bolestí a když ji nejrozmanitějšími způsoby tyranizoval. Koncem ledna 1836 Mácha dopisuje Máj a nastupuje do posledního semestru práv - v té době Lori otěhotněla.

Problémy se začaly kupit - těžce nemocná Lořina matka zemřela brzy poté, co se dověděla o hanbě, kterou student Mácha přivedl na její rodinu, otec Šomek svou dceru vyhnal z domu (nakonec mohla zůstat u Hynkových rodičů) - Mácha se zmítal v těžkých rozporech: Lori už nemiloval a věděl, že s ní nemůže být jeho příští život šťastný, zároveň však pociťoval jistou odpovědnost za vzniklou situaci a za příští život dítěte.

V dubnu 1836 vydal vlastním nákladem korunní plod svého života, nesmrtelný Máj. Rázem ho zastihla další rána - kritika. Od Tyla a Tomíčka zaznívají tvrdá slova - nečeský, rozervaný, nihilistický, bezobsažný, nevlastenecký... Chmelenský později napsal, že verše stojí pod úrovní jakékoli kritiky, ale to už Mácha neslyšel.

Přichází září 1836 - Lori bydlí u Máchů a básník, čerstvý absolvent práv je na útěku před sebou samým. Nakonec se ocitá v Litoměřicích, kde získává místo amanuensise - advokátního koncipienta - u justiciára Josefa Durase. 1. října dostává zprávu o narození syna Ludvíka - Mácha tedy běží do Prahy, a hle - další rána - synáček je neduživý (po pár měsících zemře, to se ale už Mácha nedoví). O tři týdny je Mácha svědkem strašného požáru, při kterém pomůže s hašením. Probíhá plameny, vodou polévá střechy... V žáru musí pít, velkými doušky loká špinavou vodu ze džberů a pak mokrý a schvácený běží domů...

Litoměřice1

A to je vlastní počátek básníkova rychlého, nikdy přesně nevysvětleného konce. Po tomto dramatu onemocní těžkými průjmy, k tomu se přidá horečka. Můžeme jen hádat, zda ho zdolala cholera, či její příbuzná cholerina, či snad salmonelóza, anebo zápal plic... 6. listopadu 1836 byl už Mácha mrtev. O dva dny později, ve stejný den, kdy se měl ženit, konal se v Litoměřicích jeho pohřeb...

________________________________________________________________________

Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)

- narozen: Miletín; gymnázium v Hradci Králové; filosofie a práva
- od 1851 archivář hl.m. Prahy, umírá v Praze

Dílo:
a) sběratelská činnost:Písně národů v Čechách - 3 sv. Prostonárodní české písně a říkadla

b) básnická činnost: Kytice

c) vědecká činnost-vydal:
Štítného "Knížky šestery"
Komenského "Labyrint "
Husa "Sebrané spisy"

d) činnost překladatelská:
Nestorův "Letopis ruský"
"Slovo o pluku Igorově"

Kytice: - vznikla v roce 1853
- dlouhá práce; postupné uveřejňování
- jako první vyšel "Poklad"- podkladem jsou staré české lidové báje
- jako hrdinky vystupují především ženy, mužů je velmi málo
- zhudebnil Ant. Dvořák
- básně: Kytice, Věštkyně, Polednice, Svatební košile, Poklad, Záhořovo lože
- víra lidí v neměnný řád přírody a v lidskou pospolitost

mýtus: básnický poukaz na k základním vztahům, nezávislým na historii
- oživení mýtu - druh romantické obrany proti dějinnému vývoji => odkaz na lidské a národní hodnoty.

- epigramy, překlady, vědecké práce, bohemistické a slavistické

_______________________________________________________________________