2. kapitola
2. Pravda
Harry se podíval na balíček, který mu donesla Voldemortova sova společně s dopisem. Viděl, že je pootevřený a začal se pomalu přibližovat k němu. Jeho mysl se bránila, nechtěla k tomu balíčku blíž, ale nebylo to platné. To, co bylo v tomu balíčku ho ovládalo… přitahovalo. Najednou se ale prudce otevřely dveře a dovnitř vtrhl Lupin.
„Harry, ne! Nesmíš to rozbalit!“ křičel Lupin zoufale, ale Harry ho nevnímal. Nevnímal okolí a stále se jako v transu přibližoval k balíčku, ležícímu na stole. Byl stále blíž a blíž. I když sebou občas trhl, když se pokusil vzepřít se síle, která ho přitahovala. Bylo to jako ve zpomaleném filmu.
Lupin se rozběhl, aby Harryho odstrčil z dosahu balíčku, ale jako by ho něco na rozdíl od Harryho drželo na místě. Zoufale tedy vytáhl hůlku a na Harryho použil odzbrojovací kouzlo. Harryho zasáhl červený paprsek, který ho odhodil na druhou stranu místnosti.
Harry se posadil a zmateně se rozhlížel kolem, potom si všiml Lupina, kterému se viditelně ulevilo.
„Co dělám na zemi? Co tady dělá Lupin?“ ptal se sám sebe Harry v duchu. Pomalu se zvedl ze země.
„Co tady děláte, profesore?“ zeptal se nakonec.
„Víš Harry, Severus nás varoval, říkal že Voldemort tě chce získat na svou stranu, proto jsem tady,“ řekl Lupin. „Taky říkal něco o prstenu, který by otevřel tvou Zmijozelskou část duše.“
Harry si vzpomněl na sen.
„Zdál se mi sen. Dnes v noci. Voldemort ukazoval Smrtijedům nějaký prsten, který by prý probudil Zmijozelskou část mojí duše. Taky mluvil něco o Nebelvírské části duše,“ souhlasil Harry zmateně. „O čem to mluvil? Vy o tom něco víte?“
„Víš Harry, když do tebe Voldemort přesunul své schopnosti, tak si se stal Zmijozelovým dědicem…“ začal Lupin a trochu nervózně se ošíval.
„Ale jak je možné, že tedy nejsem ve Zmijozelu?“ skočil mu Harry podrážděně do řeči „Zase mi něco zatajili. Proč mi všechno musí tajit?“ zeptal se v duchu, ale nahlas to neřekl, protože Lupin mu zrovna odpovídal na otázku.
„Protože po otci jsi dědic Nebelvíra, díky tomu tvoje Zmijozelské Já bylo potlačeno. Ten prsten by potlačil tvoji Nebelvírskou část a díky tomu by se na povrch dostala ta Zmijozelská, která by se jinak nikdy neměla probudit. Stal by si se Voldemortovým nástupcem,“ dopověděl smutně.
Harry se naštval, ale zároveň i vyděsil
„Proč mi o tom nikdy nikdo neřekl? Další tajemství o mě. To už je trochu moc!“ pomyslel si a na Lupina jen vyštěkl: „Proč mi to Brumbál nebo někdo jiný nikdy neřekl?! To mi nikdy nemíníte říct úplnou pravdu?!“
„Harry, prosím, uklidni se! To, že jsi dědic Gordika Nebelvíra nikdo nevěděl. Tedy kromě mě a Siriuse. Brumbál o tom nemá ani tušení. Tvůj otec to držel jako tajemství. Bohužel to věděl taky Červíček, proto to zjistil i Voldemort. James si myslel, že když je jeho přítel, že to nikomu nevyzradí, ale opak byl pravdou a Červíček Jamese zradil, ale to víš,“ říkal Lupin Harrymu už celkem klidně.
„Ale proč mi nikdy nikdo neřekl nic o tom, že mám část Voldemortovy duše? Že by se mohla klidně probudit a tím by se ze mě stál Voldemortův nástupce. A proč jste mi ty nebo Sírius nikdy neřekli, o tom, že jsem dědic Nebelvíra?“zakřičel na Lupina, ten viditelně posmutněl.
„Tvůj otec nám týden před tím, než ho Voldemort zabil, řekl, že to, že jsi Nebelvírův dědic, ti neřekne dřív než v den tvých sedmnáctých narozenin. V ten den se mají probudit i tvé schopnosti.“
Harry se teď zatvářil dost nechápavě. „Jak to, že když se v den mých sedmnáctých narozenin probudí schopnosti a vlastnosti Nebelvíra?A proč se tedy rovnou v ten den neprobudí i schopnosti a vlastnosti Zmijozela?“ potřásl hlavou a zeptal se na to Lupina, který se pousmál.
„Víš, tím že jsi se dostal do Nebelvíru, se mají probudit jenom Nebelvírské schopnosti. Ovšem Voldemort našel způsob, jak probudit tvoje Zmijozelské schopnosti a ještě k tomu dříve než v den tvých sedmnáctých narozenin. V jedné osobě může být jenom jeden dědic, proto ten, který je silnější je na povrchu a ten druhý je potlačený. Nebelvír je silnější, protože tu část duše máš vrozenou. Ale ten prsten by mohl pomoci Zmijozelovi k potlačení Nebelvíra. Stal by se tou silnější podstatou a ovládl by tě,“Tyto slova říkal Lupin dost ztrápeně.
„Stal bych se Voldemortovým synem?“ zeptal se Harry tiše.
„Ne, Harry, jak tě to napadlo?“ zeptal se zaraženě Lupin
„Voldemort to říkal v tom snu. Říkal, že je otec Zmijozelské části mé duše.“
Lupin se dost zarazil, ale potom se vzpamatoval a odpověděl:
„Duší bys možná byl Voldemortův syn, ale rozhodně ne tělem a hlavně ne srdcem.“
Harry, i když se po těchto slovech trochu uklidnil, bál se představy, že se přidá na Voldemortovu stranu a že bude bojovat na straně zla, jako Voldemortův syn… ne to se nesmí stát…
Lupin si všiml, že Harry mu další otázku nepoloží, a tak si chtěl vzít balíček, který poslal Harrymu Voldemort, do kapsy. Chtěl si ho vzít s sebou, aby měl jistotu, že Harryho už nebude přitahovat tím co se v prstenu ukrývá - zlem. Ale vždy když se k balíčku pokusil přiblížit, prsten v něm si vytvořil magické pole, přes které se jednoduše nemohl dostat.
Lupin tedy chtě nechtě musel krabičku s prstenem nechat ležet tam, kde byla.
Nevšiml si ovšem, že tím, jak si prsten vytvářel magické pole, připoutal opět Harryho pozornost. Ten se začal opět přibližovat k balíčku – přímo ho hypnotizoval. Už byl balíčku, když si ho Lupin všiml.
Harry balíček rozbalil a opatrně vytáhl prsten. Téměř s láskou si ho prohlížel a pak si ho začal nasazovat.
Lupin věděl, že zareagoval příliš pozdě. Teď už nemůže pomoci, prsten Harryho donutil si ho nasadit a tím potlačil jeho Nebelvírskou část duše a na povrch se dostala ta Zmijozelská část.
Co se teď stane ví jen Bůh… a Lord Voldemort...